Dobrou půdu pro ovocné stromy mají Ve Lhotkách u Velkého Meziříčí. A nejen to, také tu jsou dobří lidé, kteří se setkali při komunitní výsadbě nových stromů.
Ve Lhotkách se krásně zelenají nové stromy, které dobrovolníci vysadili v půli dubna letošního roku. Podél silnice teď roste javorové stromořadí a přibyly i staré odrůdy ovocných stromů.
"K výsadbě stromů ve Lhotkách se sešly víc než tři desítky místních obyvatel – starších, mladších i dětí," popisuje Jan Oulehla, předseda komise pro místní správu, zároveň zkušený sadař a iniciátor záchrany starých odrůd. „Komunitní výsadby nejsou jen o samotném sázení stromů, ale především o setkávání lidí a společné péči o veřejný prostor. Ve stejném duchu bychom se chtěli o stromy starat v dalších letech a společně sklízet jejich plody," dodává.
Dobrovolníci vysadili podél silnice z Kúsek do Lhotek stromořadí devíti již poměrně vzrostlých javorů. Jednotlivé sazenice o výšce 3,5 metru vážily několik desítek kilogramů. Krom stromořadí ve vsi přibyly ještě slivoně a hrušně. Právě výsadbou starých odrůd ovocných stromů lidé navázali na tradici a dílo svých předků.
Ve Lhotkách se ovocným stromům historicky dařilo, a to nejen díky vhodným klimatickým a půdním podmínkám. V polovině 20. století tu bylo založeno ovocnářské družstvo a pozůstatky výsadeb z té doby lze v okolní krajině pozorovat dodnes. „Tady ve Lhotkách rostou stromy jak divé. Do Radslavic kamenem dohodíte a nemají tam nic," říká Oldřich Hubl, který sám léta hospodařil a o stromy se staral. „Pořád jsou tu ještě dvě tři staré jabloně odrůdy Matčino, na zahradě mám hrušeň Charneuskou, taky jsem měl Krvavku. A těch ořešáků co kolem je."
I na pozemku u Podsedků stále rostou původní hrušně. „Jsou víc než šedesát let staré. Moc dobrá je máslovka, tu zavařujeme. Široko daleko už nikde taková není, tu by stálo za to zachránit," zmiňuje Jindřiška Podsedková.
Starých stromů už zůstalo jen pomálu, a to i v zahradách a záhumencích. Velké hrušně i další stromy postupně stárly, chřadly a odcházely. „Někde prastaré hrušně ustoupily nové výstavbě domů či musely být pokáceny, neboť byly na hranici své životnosti. A my se je teď snažíme do naší vesnice i krajiny vrátit nazpět. A to právě takové odrůdy, které si starší sousedé ještě dobře pamatují pod lidovými názvy jako ovesnička, pistulka, škaredá dobrá nebo cvirgla," vyjmenovává Jan Oulehla s tím, že vesnice je teď díky komunitní výsadbě bohatší o tři pro Lhotky typické odrůdy hrušní popisované pamětníky. Jsou to Nagevicova s malými žlutozelenými plody, jež dozrávají v létě, Krvavka letní, která plodí hrušky s překvapivě rudou barvou dužniny, a Solnohradka s plody cibulovitého tvaru.
Lhotečtí dobrovolníci věří, že si jejich krásu i chutné plody budou užívat nejen oni, ale i příští generace. Životnost hrušní na bujné podnoži totiž může být i přes sto let.
Komunitní výsadbě ve Lhotkách pomohla podpora z grantovému programu Nadace Partnerství a spolufinancování Státním fondem životního prostředí ČR, individuálními dárci veřejné sbírky a partnery iniciativy Sázíme budoucnost.
Redakčně upraveno.
Zdroj: Velkomeziříčsko
Foto: tamtéž