Přírodní lokality v chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy nabízí lesní stín, v parném létě všudypřítomnou vodu a mnohá tajemství, ukrytá uprostřed rašelinišť. Nedaleko rybníka Dářko můžeme putovat až na konec doby ledové.
Rašeliniště a mnohé podmáčené louky Žďárských vrchů se v těchto červencových dnech bělají chomáčky suchopýrů, rostlin pro tato místa charakteristických. Každé z rašelinišť je jiné, na obou se ale vyskytuje a roste řada vzácných druhů živočichů a rostlin. Obdivovat je můžete z naučné stezky Dářská rašeliniště třeba při Putování až na konec doby ledové.
Trasa výletu není vůbec náročná. Kam až dojdete, si můžete rozhodnout sami. Můžete ujít 5 km, ale také 10 km. O všem zajímavém se dozvíte z poutavých panelů naučné stezky, po které půjdete. Pro kočárky však cesta vhodná není, kola se místy musí vést.
Pokud na výlet vyrazíte od rybníku Dářko, nejlepší je jít přes jeho hráz po modré turistické značce. Ta vás zavede na začátek haťového chodníčku, který vede po hranici národní přírodní rezervace Dářko. Chodníček končí poblíž hranice lesa. Můžete pokračovat dál po modré, nebo si můžete udělat odbočku na stráně nad rašeliništěm, a pak se na modrou značku vrátit. Na konci lesa také můžete zajít na vyhlídku na rybník Velké Dářko nebo dále na další vyhlídku na Radostínské rašeliniště.
Tištěný průvodce naučnou stezkou je k dispozici ve žďárském informačním centru, v muzeu nové generace na žďárském zámku a na správě chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.
Dářské rašeliniště
Na vyhlídce v národní přírodní rezervaci Dářko se před vámi otevře takzvaný rašelinný bor. Je to převážně borový les rostoucí na hluboké vrstvě rašeliny. Dřeviny jsou na pohled nižší. Les je řídký a díky pronikajícímu světlu s výrazně zeleným podrostem. Mimo běžnou borovici lesní zde roste i vzácná borovice blatka s nápadně temnou borkou. Jde o jedinou populaci v chráněné krajinné oblasti Ždárské vrchy.
V červenci tu uvidíte záplavu bílých chomáčků suchopýrů. Chomáčky jsou částí okvětí a pomáhají šíření semen. Suchopýry jsou byliny připomínající trávy, správně ale patří mezi velkou skupinu šáchorovitých rostlin. Kvůli svému typickému květenství bývaly přezdívané „Pánbíčkovy vlásky“.
Na další zajímavé druhy dářského rašeliniště vás upozorní informační tabulky umístěné v porostu u vyhlídky.
Rašeliniště bývala v minulosti vnímaná jako místa střetu našeho světa s podsvětím, rejdiště duchů, divoženek a bludiček nebo také místa uctívání. Časem se tento přístup změnil v praktičtější náhled. Z kultovního místa se stal zdroj surovin. Obě rašeliniště trpí následky těžby rašeliny dodnes. Odvodňovací příkopy jsou stále patrné, mnohé jsou ještě funkční, a i díky suchu rašeliniště doslova mizí před očima. Změnit by to měl připravovaný projekt revitalizace těchto rašelinišť. Zahrnuje úplné zrušení příkopů a mnoho dalších, na pohled možná dramatických zásahů, které nám ale snad pomohou zachovat tyto cenné biotopy i pro budoucí generace.
Dářský rašelinný bor je ponechán samovolnému vývoji. Jde o jednu z mála skutečných divočin kraje Vysočina.
Redakčně upraveno.
Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
Ilustrační foto: Pixabay